Kniha „Lexikon magie“ okouzlila Petru natolik, že ji koupila bez jediného pomyšlení na to, co by mohla s takovým tajemstvím udělat. Byla to ta správná kniha pro mladou ženu, která věřila v kouzla, ale nebyla si úplně jistá, jestli si vlastně nějaké umí udělat sama.

Jednoho deštivého dne, když Petře začala chybět nějaká kouzla ve svém životě, vzala knihu a svůj černý deštník. „Proč nezkusit něco nového?“ pomyslela si a vykročila ven. S deštníkem v ruce a lexikonem v kapse se začala procházet městem. Lidé na ni zírali, ale ona byla příliš pohroužená do magie, aby si toho všimla.

Usedla na zelené křeslo v místní kavárně a začala listovat knihou. Postupně začala zkoušet první zaklínadla. Zkoušela přeměňovat předměty kolem na něco jiného, ale ne vždy to dopadalo tak, jak si představovala. Nějaké se usmály a odpověděly na její pokusy, jiné zůstaly jen nečinně ležet.

Petřin život začal nabírat na zajímavosti, ať už to bylo v důsledku magie nebo pouhé náhody. Jednoho dne se rozhodla, že si zaslouží trochu radosti a koupila si kytici květin. S knihou v ruce a květinami v druhé si sedla na zelené křeslo ve svém obýváku.

Zakouzlená atmosféra v místnosti ji uklidnila. Kytice se začala rozkvétat jako nikdy předtím, a Petra měla pocit, že je doslova obklopena pohádkovým lesem. Jenže radost netrvala dlouho.