Bodláky

V polích, kde větry tančí s časem, stojí dívka, tmavý vlasy má. S dalekohledem v ruce, v očích jasem, poznává svět, co v dálce ztrácí se stále dál.

Nese nožnice, ostré jako noc, sní o světech, kde není smutek, ani bol. Ostří se blýská, jak padá každý bodlák, moc se mění v jemný dotyk, v pohled mírný a vol.

V očích jejích melancholie plave, jako loďka v tichém rybníce. Sní o světě, kde láska nikdy nespí, kde srdce nebolí, kde duše se neklátí.

Každý bodlák padá, jako list podzimu, každý střih je krokem na cestě dlouhé. Dlouhovlasá brunetka, v očích tmu, hledá v dálce světlo, co jí ukáže cestu domů.

A tak stojí, srdce plné snů, v polích, kde bodláky jdou k zemi. Svět, co v dálce volá, je jak lunapark v mlze, a ona jde, s dalekohledem a nožnicemi.

Na cestě, kde každý bodlák je krokem, každý střih nožnic je písní osudu. Dívka s vlasy jako noc, v očích krokem, nese svou melancholii, jako nejkrásnější květu.

Privacy Settings
We use cookies to enhance your experience while using our website. If you are using our Services via a browser you can restrict, block or remove cookies through your web browser settings. We also use content and scripts from third parties that may use tracking technologies. You can selectively provide your consent below to allow such third party embeds. For complete information about the cookies we use, data we collect and how we process them, please check our Privacy Policy
Youtube
Consent to display content from Youtube
Vimeo
Consent to display content from Vimeo
Google Maps
Consent to display content from Google