Na okraji zapomenutého města, kde ulice pláče stíny a světla, stojí staré auto. Jeho světla jsou jako oči, co hledí do tmy. V tom autě sedí Anna, mladá žena s duší plnou dobrodružství, držící v ruce „Kapesní atlas světa“. Její srdce bije rytmus nejistoty a vzrušení, protože právě prohrála sázku, kterou uzavřela s vlastním odvahou.
Sázka byla jednoduchá a šílená: Pokud prohraje, musí se svléknout přímo zde, u auta, a pokračovat v jízdě nahá. Vítr si zpívá píseň svobody, zatímco Anna opouští svůj oděv, nechává jej padat na chladný asfalt. Pocity ostychu a vzrušení se mísí, když sedá za volant.
Auto se rozjíždí, pneumatiky líbají mokrou silnici. Město se pomalu ztrácí v zrcátku, zůstávají jen temné obrysy budov. Anna se cítí jako pták, který uniká z klece. Budík v jejím bytě právě odbíjí půlnoc, ale ona je daleko. Jede po silnici lemované stromy, kde světlo měsíce tvoří stříbrný koberec.
V tomto okamžiku se čas zastaví. Anna otevře knihu atlasu, její prsty sklouznou po stránkách, přes mapy a oceány, přes hory a údolí. Její mysl cestuje, zatímco tělo zůstává ukotveno za volantem. Před ní se objeví schody, vedoucí do neznáma. Schody snů a touhy, kroků do nejisté budoucnosti. Anna se usmívá, protože ví, že každý krok, který udělala, byl krokem k sebepoznání. A i když je nahá, cítí se oblečená v neviditelný plášť svobody.
Tak jede dál, pod hvězdnou oblohou, srdce plné příběhů a duše plná touhy po neznámém. A město, se svými schody a budíky, zůstává za ní, jen jako další stránka v jejím „Kapesním atlasu světa“.
