Odehrávalo se to v malém městě, kde se stíny skláněly k zemi a vánky vítr nesli záhadné šepoty. Amedeo, obyčejný muž ve svých čtyřiceti letech, měl k smrti vždycky odstup. Do té doby, než jednoho dne potkal Smrtku, která se rozhodla zamaskovat si tvář.
Smrtka, oblečená do obyčejného obleku a s plynovou maskou na obličeji, se rozhodla, že je čas trochu si odpočinout od těch mnoha odchodů na druhý břeh. Vydala se tedy na návštěvu k Amedeovi.
„Ahoj, Amedeo!“ pozdravila ho Smrtka, ačkoliv jí z masky nebylo moc rozumět. Amedeo, samozřejmě, byl v šoku. Kdo by taky očekával návštěvu Smrtky s plynovou maskou?
Smrtka se rozhodla, že i ona má právo na trochu zábavy. Zkusila svést Amedea svým tajemným šarmem a záhadnými návrhy. „Víš, Amedeo,“ zašeptala skrz masku, „smrt není tak špatná, jak se říká. Může to být i docela… nebeské.“
Amedeo, překvapený a trochu vyděšený, se rozhodl, že prozkoumá, co mu Smrtka nabízí. Takže se pustili do milostných hrátek, přičemž Smrtka měla stále na obličeji tu neproniknutelnou plynovou masku.
Jak čas plynul, zdálo se, že mezi Amedeem a Smrtkou vzniká zvláštní pouto. Smrtka se rozhodla, že je čas změnit svou roli a opustit svět smrtelníků, aby se mohla věnovat péči o nový život. Ano, Smrtka byla těhotná.
„Promiň, Amedeo, ale mám tu malou věc k vyřízení,“ řekla mu Smrtka a s plynovou maskou na tváři se vytratila do neznáma.
Amedeo zůstal stát ve svém obýváku, zmatený a sám. Smrtka, která si ho vybrala jako partnera na dobu, byla pryč. A tak, s plynovou maskou ve vzduchu a novým životem v ní, odešla Smrtka do tajemných hlubin existence, nechávajíc za sebou nejistotu a zmatek v srdci Amedea. Nikdo neřekl, že milostné dobrodružství se smrtí bude mít jasný konec.
