Bylo jednou za stánkem, kde stíny osudu tancovaly na stole s hracími kartami a kouř doutnajících cigaret vytvářel závoj nejistoty. Tom, známý kartář a dobyvatel ženských srdcí, se ocitl v prostředí, kde byl mistr, a to i v umění svádění. Jeho pohledy byly způsobem, jak okouzlit a podmanit, a jeho úsměv byl zbraní, které nikdo nemohl odolat.
Ve stínu světla stolní lampy se zjevila dlouhovlasá brunetka, jejíž oči byly studené jako led a úsměv bez emocí. Byla vzdálená, jako by byla z jiného světa. Tom si nevšímal varovných signálů a rozhodl se, že právě tuto královnu s dlouhými vlasy přivede na kolena. Karty byly na stole a hra začala. Mlčky provázela karty mezi prsty a očima vyjadřovala nezaujatost.
„Hm, co říkáš na to, že bychom si o to vsadili?“ Tom položil žetony sebejistým pohybem, přesvědčený, že její ledové srdce začne tát.
Brunetka se na něj zadívala s výrazem, který říkal, že nejenže se sázky nebojí, ale i srdce jí bije stejně nečitelně jako karty v jeho rukou. Hrála klidně a bez emocí, zatímco Tom se potil a zkoušel všechny své triky na svádění. Hra se táhla a atmosféra byla nabitá napětím. Tomovy obvyklé triky selhávaly, a on začal ztrácet nejen žetony, ale i svou pověst nejlepšího soka v lásce.
Brunetka si povzdechla, položila karty na stůl a s chladem řekla: „Sázím všechno.“ Její oči byly stále ledové, ale výzva v nich byla nepřehlédnutelná.
Tom, ztracený v iluzi vlastního okouzlování, vysypal na stůl svůj zbytečný žetony a pokusil se vzbudit zájem v jejích očích. Brunetka však jen vstala, zamávala prsty a zmizela ve stínech. Jeho srdce bylo s každým krokem pryč a Tom zůstal sedět s prázdnými rukama a pochmurným výrazem.
