V romantickém prostředí, kde světlo svíček vrhá stíny na stěny a čas se zdá být zastavený, se odehrává neobyčejná scéna. V centru pokoje stojí starý dřevěný stůl, na němž sedí mladá nahá žena, jejíž pokožka se třpytí ve světle plamenů. Je součástí živého zátiší, kde se prolíná hranice mezi skutečností a uměním.
Na vedlejším stole leží dvě dokonale tvarované hrušky, jejichž zlatavá kůže kontrastuje s matnou dřevěnou plochou. Jsou jako strážci tajemství, které tento obraz skrývá. Vedle nich stojí starý budík, jehož tikání připomíná neúprosný běh času, který v tomto momentu však ztrácí svůj význam.
V pokoji visí vzduch napětí a kouzla. Stolová hra, která je součástí této scény, není obyčejná. Je to hra fantazie, kde každá gura, každý předmět na stole, má svůj příběh. Mladá žena na stole je královnou této hry, symbolem krásy a zranitelnosti. Její pozice je pečlivě zvolená, jako by byla součástí dávného rituálu nebo tajemného obřadu.
Stoly sámi o sobě jsou jako mapy jiných světů, kde se každý objekt stává součástí příběhu, který je právě psán. Světlo svíček maluje na nahém těle ženy stíny, které se mění s každým pohybem plamene. Je to tanec světla a tmy, hry a vážnosti.
V této scéně je čas jen iluzí, stejně jako hranice mezi tím, co je reálné a co je součástí hry. Mladá nahá žena na stole je nejen gurkou v této hře, ale i vypravěčkou, která vypráví příběh krásy, umění a fantazie. A v tomto pokoji, kde tikání budíku mísí se šepotem plamenů, se odvíjí příběh, který je stejně tajemný jako samotná noc.
